Drang nach Osten! (a pak radši na jih)

Z naší dovolené na Madeiře nám zbývá posledních pár dnů. Jak je vyplnit? Ještě než odevzdáme auto, tak projížďkou na nejvýchodnější bod ostrova, Ponta de São Lourenço. Proč má název tohoto místa áčko s vlnovkou a céčko s ocáskem, to nevíme.

Podle našeho tištěného průvodce jsme měli absolvovat tříhodinovou procházku, jejímž jediným nedostatkem je naprostá absence stínu. Namazali jsme se třicítkou opalovacím krémem a vydali se směr São Lourenço. Už v polovině cesty však bylo jasné, že sluneční paprsky nám tentokrát neublíží. Místo opalovacího krému jsme spíš měli přibalit pláštěnky, které jsme si na dovolenou cíleně koupili a samozřejmě nechali na hotelu. Měli jsme ale nepromokavé bundy. Bohužel už ne nepromokavé kalhoty. Po asi desetiminutové vycházce jsme naznali, že déšť nebude mít konce a cesta bude značně rozbahněná. Vyčistili jsme tedy boty od bahna v louži a nabrali jsme opačný směr. Tedy ono to z tohoto bodu ani jinak nešlo.

Tohle nevěstilo nic dobrého

Za lepšího počasí úchvatné útesy

Trochu byly vidět i větrníky

Naším dalším zastavením byla vyhlídka Eira do Serrado (1094 m). Proč nemá název tohoto místa alespoň nad jedním áčkem vlnovku, to nevíme. Možná je to tím, že je to ve vnitrozemí, zatímco São Lourenço je u vody. Vyhlídka z tohoto místa nad Funchalem je do údolí jeptišek, Curral das Freiras. Toto údolí je prý jedno z nejhezčích na Madeiře. Také se zde pěstují kaštany, které jsem po sjezdu do stejnojmenného městečka ochutnal v podobě kaštanového koláče, který byl prostě… velmi průměrný. Adélka si velmi prozřetelně nedala.

Cedule hovořila jasně

Kopec na protější straně údolí

Curral das Freiras, městečko 450 metrů pod vyhlídkou

Poslední zastávka byla další velmi oblíbená vyhlídka Cabo Girão. Jak jste asi z vlnovky nad písmenem "a" poznali, je to místo u moře. Konkrétně na útesu 580 metrů nad mořem, které je vidět skrz prosklenou podlahu. U pláže jsou malá políčka místních zemědělců, tuto dobu již sklizená. Z vrchu je vidět téměř celý Funchal. Taky tam mají príma záchody za půl eura na osobu. Šli jsme oba, já jsem dal hajzlslečně (fakt byla mladá) euro, zažertoval, že chci vstupenky pro dvě osoby… no a skutečně jsem je dostal.

Výhled na pláž a políčka

Funchal

Večer nás čeká restaurace Med, což není český název, ale údajně to má evokovat středozemní kuchyni. No proč ne, lembas si klidně dám. (Mimochodem, med tady vyrábí z cukrové třtiny.) Každopádně jsem na fotkách z Tripadvisoru viděl, že nedávají automatickou unifikovanou oblohu, čímž se řadí do asi deseti restaurací na tomto ostrově, kde tuto záležitost nepraktikují. Počítám mezi ně i McDonald's. Máme velká očekávání. Doufáme, že před velkým účtem nepřijde velké zklamání.