pátek 16. září 2016

Bonus: Jídelní lístek s obrázky

Z Madeiry jsme se sice vrátili, ale něco jsme na blog ještě nedali. Obrázkový jídelní lístek hotelové restaurace Casa da Capelinha, naší třetí štace. Díky tomu, že byl v deskách na pokoji, jsme ho mohli vyfotit. Přesto je to focené narychlo při odchodu a jen část. Omluvte prosím sníženou kvalitu obrazové dokumentace. Kvalitu nabízeného jídla nechám na posouzení vám, čtenářům. Jen podotýkám, že my jsme se do této restaurace neodvážili.

Jehněčí s pečenými bramborami

Pečené kuřecí

Ryba s krevetami

Ryba bez krevet

Vegetariánský salát

Zeleninový salát. Ano, obrázek je úplně stejný jako ten nad ním, ale bylo to tam fakt dvakrát pod jiným názvem s jinou cenou.

Steak s vejcem

Hovězí steak "Capelinha"

Tuňákový salát

Zároveň děkujeme za přízeň a snad někdy jindy opět na vlnách AP+JP nashledanou!

Prohlídka města z oken kavárny

Prohlídka města z oken kavárny – i tak by se dal nazvat náš čtvrtek. Broskvový ledový čaj a maracujové smoothie nám dovolily trochu toho oddechu v kavárně uprostřed Funchalu. I když celý den jsme zas tak neaktivní nebyli. Vydali jsme se na prohlídku farmářského trhu, který je zajímavý tím, že v prvním patře jsou farmáři a v druhém podvodníci. Ti se vám snaží vnutit ochutnávku maracuji a pak vám ji za přemrštěnou cenu prodat několik kilo. Trik spočívá v tom, že ochutnávaná maracuja je "trošku" přislazená a "trošku" napumpovaná džusem. Podvodníci se poznají snadno: Budou se na vás slétat jako mouchy na lejno. Druhé patro je tak dobré v rychlosti proletět a na nabídky nereagovat. Na pohled ale vypadá tržiště hezky. Je malé a součástí je i rybí trh, který snadno najdete po smradu. Když jsme odpoledne dorazili my, rybí trh končil a na pultech zbývalo jen několik tuňáků.

Farmářský trh, první patro

Farmářský trh, druhé patro

Kromě zeleniny se zde i brousí nože-nůžky

Pak jsme se vydali na Madeira Film Experience – 30minutový film o historii Madeiry, velmi dobře zpracovaný. Promítá se v malém kině a každý návštěvník dostane sluchátka, aby bylo možné mít zvukovou stopu ve vícero jazycích. Čeština mezi nimi není, ale angličtině bylo dobře rozumět. Tuto atrakci je asi lepší absolvovat na začátku pobytu na Madeiře, ale my jsme to nestihli. I tak to bylo zajímavé.

Náš další cíl byla pevnost Fortaleza do Pico. Došli jsme do poloviny cesty, viděli, jak vysoko budeme muset šplhat a pak jsme během minuty přesvědčili sami sebe, že to za tu námahu nestojí. Jak jsme se dozvěděli v kině, pevnost Madeiře stejně nijak nepomohla. Vojensky obsadit Madeiru nebyl nikdy větší problém.

Při naší cestě Funchalem jsme kromě naleštěných turistických míst viděli i stavby, které měly svá nejlepší desetiletí dávno za sebou.

Neturistická část

A jak zakončit výlet než večeří v nejlepší (toho času dle Tripadvisoru) madeirské restauraci Cris's Place? Nic lepšího nás nenapadlo.

Perspektiva klame – toto jídlo patřilo fotografovi

čtvrtek 15. září 2016

Vyhlášení výsledků soutěže o nejaktivnějšího komentátora

S posledními chvílemi na Madeiře nastal čas vyhlásit vítěze tajné soutěže o nejaktivnějšího komentátora našich zápisků z cest. Vítězem se stal:

Jaroslav Černý

Gratulujeme k výhře, Jardo, a po našem návratu obdržíš cenu za první místo: Magnetku na lednici! A vy ostatní se styďte.

Hodnotná cena s vyobrazením tradičního madeirského obydlí v kombinaci s korkem a magnetickým polem (přední strana jih, zadní strana sever)

středa 14. září 2016

Katamarán

Dnešní program byl nenáročný. V poledne jsme vrátili auto do půjčovny a prohlídli si místní obchoďák, Forum Madeira. Je to spíše menší centrum a určitě se řadí k těm hezčím. Obchoďáky jsou ovšem asi všude stejné. I tady je háemko, céáčko, Zara a dalších dvacet obchodů s "hadry", pak nějaká elektronika a tak podobně. V přízemí je supermarket a nahoře zase nějaké to rychlejší občerstvení.

V obchodu s tabákem jsme si nabili kartu na autobus. Ve Funchalu jezdí dost linek a systém je jednoduchý: platí se při nástupu za jednu cestu. Je možné platit u řidiče (1,95 €) nebo si jízdné předplatit (1,35 €). Jízdné se nahrává na papírovou čipovou kartu, která stojí pouhé půleuro, protože ji nezařizoval pražský magistrát.

Další program byl už jen večerní výlet na katamaránu za západem slunce. Cestou jsme potkali, jak je tady běžné, několik delfínů. Delfíni se kromě mimořádné inteligence vyznačují i tím, že se neradi fotí. Takže na fotkách toho moc neuvidíte. Samotný západ slunce byl na focení dostatečně kýčovitý, takže ho uvidíte. Nad Funchalem asi pršelo (nad lodí ne), protože byla vidět duha. Tedy delfíni, západ slunce a duha. Tohle nenajdete ani v jihoamerické telenovele.

Delfín

Delfín, 2 ks

Téměř západ slunce

Úplně západ slunce

Duha nad Funchalem

Adelita Laura Luísa Hernaísfagot a Jacob Rodrigo Manuel Gonzáles Seladon

úterý 13. září 2016

Drang nach Osten! (a pak radši na jih)

Z naší dovolené na Madeiře nám zbývá posledních pár dnů. Jak je vyplnit? Ještě než odevzdáme auto, tak projížďkou na nejvýchodnější bod ostrova, Ponta de São Lourenço. Proč má název tohoto místa áčko s vlnovkou a céčko s ocáskem, to nevíme.

Podle našeho tištěného průvodce jsme měli absolvovat tříhodinovou procházku, jejímž jediným nedostatkem je naprostá absence stínu. Namazali jsme se třicítkou opalovacím krémem a vydali se směr São Lourenço. Už v polovině cesty však bylo jasné, že sluneční paprsky nám tentokrát neublíží. Místo opalovacího krému jsme spíš měli přibalit pláštěnky, které jsme si na dovolenou cíleně koupili a samozřejmě nechali na hotelu. Měli jsme ale nepromokavé bundy. Bohužel už ne nepromokavé kalhoty. Po asi desetiminutové vycházce jsme naznali, že déšť nebude mít konce a cesta bude značně rozbahněná. Vyčistili jsme tedy boty od bahna v louži a nabrali jsme opačný směr. Tedy ono to z tohoto bodu ani jinak nešlo.

Tohle nevěstilo nic dobrého

Za lepšího počasí úchvatné útesy

Trochu byly vidět i větrníky

Naším dalším zastavením byla vyhlídka Eira do Serrado (1094 m). Proč nemá název tohoto místa alespoň nad jedním áčkem vlnovku, to nevíme. Možná je to tím, že je to ve vnitrozemí, zatímco São Lourenço je u vody. Vyhlídka z tohoto místa nad Funchalem je do údolí jeptišek, Curral das Freiras. Toto údolí je prý jedno z nejhezčích na Madeiře. Také se zde pěstují kaštany, které jsem po sjezdu do stejnojmenného městečka ochutnal v podobě kaštanového koláče, který byl prostě… velmi průměrný. Adélka si velmi prozřetelně nedala.

Cedule hovořila jasně

Kopec na protější straně údolí

Curral das Freiras, městečko 450 metrů pod vyhlídkou

Poslední zastávka byla další velmi oblíbená vyhlídka Cabo Girão. Jak jste asi z vlnovky nad písmenem "a" poznali, je to místo u moře. Konkrétně na útesu 580 metrů nad mořem, které je vidět skrz prosklenou podlahu. U pláže jsou malá políčka místních zemědělců, tuto dobu již sklizená. Z vrchu je vidět téměř celý Funchal. Taky tam mají príma záchody za půl eura na osobu. Šli jsme oba, já jsem dal hajzlslečně (fakt byla mladá) euro, zažertoval, že chci vstupenky pro dvě osoby… no a skutečně jsem je dostal.

Výhled na pláž a políčka

Funchal

Večer nás čeká restaurace Med, což není český název, ale údajně to má evokovat středozemní kuchyni. No proč ne, lembas si klidně dám. (Mimochodem, med tady vyrábí z cukrové třtiny.) Každopádně jsem na fotkách z Tripadvisoru viděl, že nedávají automatickou unifikovanou oblohu, čímž se řadí do asi deseti restaurací na tomto ostrově, kde tuto záležitost nepraktikují. Počítám mezi ně i McDonald's. Máme velká očekávání. Doufáme, že před velkým účtem nepřijde velké zklamání.

pondělí 12. září 2016

Jeskyně São Vicente a Encumeada

Naše poslední štace je zpět ve Funchalu (čte se to funšal). Tentokrát v hotelové části. Než jsme do hotelu dojeli, stavili jsme se cestou z Ponta Delgada v jeskynních São Vicente. Ty vznikly vulkanickou činností, jako celá Madeira. Láva se valila nějak tak šikovně, že to udělalo jeskyně. Samozřejmě nám na prohlídce vysvětlovali, jak to vzniklo, ale máme oba porcelánku (lehčí forma sklerózy), takže jsme to zapomněli.

Vulkanická jeskyně São Vicente

Jezírko v jeskyních a jeskynní skřítek

V jeskyních nejsou žádné krápníky, protože láva ztuhla do čediče. Takže tam jsou jen ty díry a nějaké to jezírko. A na místech, kde je osvětlení, i trocha jeskynního kvítí. Po jeskyních jsme ještě viděli naučný film, kde nám ukázali, jak Madeira vznikla a pak už zpět na parkoviště a vzhůru na průsmyk Encumeada. Tam jsme si dali krátkou levádu, která se nesla v typickém duchu zatáčka-tunel-zatáčka-vodopád, a to několikrát dokola. Podle průvodce měl být i krásný výhled na Pico Grande, nikoli nejvyšší horu Madeiry, ale prý tvarově zajímavou. Téměř na konci byla u vodopádu spousta kamenných mužíků, což je název (jak jsem vygůglil) pro několik šutrů naskládaných do výšky. I my jsme si jednoho malého, takového kamenného pidimužíka, složili.

Nejkratší tunel na Madeiře

Pico Grande (v mraku)

Vodopád s kamennými mužíky

Náš kamenný mužík

neděle 11. září 2016

Lampárna

Jestli něco Češi umí dokonale, tak je to pivo a stěžování si na cokoli. Já pivo vařit neumím ani ho nepiju, takže teď bude následovat článek, kde si postěžuju na to, co se mi na Madeiře nelíbí.

Neschopnost vidět problémy totiž vede k nadměrné radosti ze života, a především stagnaci. Protože když nevidíte, co zlepšovat, ustrnete na místě. Zlepšovat je vždycky co. Kdo si myslí, že ne, je idiot.

Tedy stížnost první a největší: MEO. To je portugalský operátor (telefony atd.). Tento operátor je naprosto neschopný. Za prvé, stránky jsou jen v portugalštině. Za druhé, pořídili jsme si tady místní SIM kartu, kde mělo být 2 GB internetu, 60 minut volání a 500 SMS. Teď použiju slovenský výraz, který se sem hodí: figu borovú! Jednak karta vůbec nefungovala, a když nám ji po 40minutovém čekání zprovoznili, ukázalo se, že blbě. Místo tarifu Connected Holidays tam dali nějaký normální s 15€ kreditem. Ten jsme internetem vyčerpali za týden. Místo 2 GB jenom 290 MB, 3 SMS a jeden místní hovor do hotelu. Na infolince, kde čekáte kolem 20 minut, nám nejprve vysvětlili, že už jsme vše stihli vyčerpat a poté, že ten tarif neexistuje a máme smůlu. Představte si chování UPC a bývalého Českého Telecomu (dnes O2), to umocněte 3,14 a dostanete MEO. A od MEO dostanete vztyčený prostředníček (za 1,99 €/minutu).

Stížnost druhá: Correios, tedy pošta. Na místní poštu si můžeme stěžovat proto, že se zde dlouho čeká. Asi 30 minut v našem případě, mají tady lístkový systém. Když jsme si vytáhli číslo 133, na tabuli byly osmdesátky. Na infocentru nám řekli, že to je běžné a stejné na všech pobočkách a že je nejlepší si dát krátkou procházku městem a zkusit to za 20 minut. Prý to stejně spousta lidí vzdá, takže na 4 přepážky těch 50 klientů nakonec není moc. Trefili se dobře, když jsme se vrátili, bylo před námi 10 klientů, z nichž tam skutečně přítomni byli dva. Chtěli jsme známky a na poště měli dokonce automat na známky. Nefunkční. Nápis byl ale i v angličtině.

Stížnost třetí: Weby v portugalštině. I malá města tady mají svůj web, kde jsou různé turistické zajímavosti. V portugalštině. Ano, pomocí Google Translatoru porozumíte obsahu textu, ale moc pohodlné to není. Většina turistů nejsou Portugalci, ale Němci a Francouzi. Informace výhradně v portugalštině ostře kontrastují s tím, že drtivá většina místních mluví slušně anglicky.

Stížnost čtvrtá: Silnice a automobilová doprava. Mají to těžké – jsou tady kopce. Staví tunely a dálnice, ale některé okresky tedy stojí za to. Hlavně svou šířkou-nešířkou. Vyhýbat se tady autobusu znamená, že v lepším případě oba brousíte vegetaci kolem silnice. Pravidla silničního provozu jsou jen nezávazná doporučení, Portugalci zastavují kdekoli a kdykoli, přednost v jízdě nečekejte. Chybějící chodníky znamenají, že na silnici je dost chodců, kteří vám neuhnou, můžete je přece objet nebo zastavit a počkat. Je tady spousta zatáček, za kterými je v lepším případě jen další zatáčka. V horším případě něco z následujícího: Protijedoucí auto uprostřed silnice (kdekoli). Zaparkované auto (kdekoli). Portugalec (kdekoli). Kráva nebo koza (mimo město). Pes nebo kočka (ve městě). Kámen (mimo město u skal).

Stížnost pátá: Jídlo. Čekali jsme víc. Ve Funchalu je pár slušných restaurací, ale jakmile vyrazíte na venkov, najít nějakou dobrou je složité. Jestli jste si mysleli, že oblohy jsou socialistickým přežitkem a výsadou českých a slovenských občerstvoven, tak jste asi nebyli na Madeiře. Ke každému jídlu stejná obloha: Neochucená zelenina naskládaná na sebe. Nikdy, opakuju nikdy, si na Madeiře nedávejte salát. Dostanete akorát dvě oblohy vedle sebe. Naopak rybu umí udělat a místní jednoduchá jídla taky. Taky nám přijde, že potraviny v supermarketech jsou horší než u nás. A to je co říct! Zelenina podivná, v kuřecí šunce 65 % masa a džusy maximálně v kategorii nektar (50 % džus, zbytek voda a cukr). Vypadá to jako prkotina, ale přeci jen to překvapí.

Stížnost šestá a zatím poslední: Wi-fi. Ne, nestačí jeden access point na celý hotel. Hledat kvůli každé blbosti, kde mají na recepci schovaný router, je otravné, zvlášť, když máte v popisu pokoje napsané, že wi-fi je v celém hotelu. Asi ano, pokud máte špionážní vybavení NSA nebo štěstí na pokoj přímo u routeru, tak ho v pokoji mít budete.

Ale jinak je tady krásně!