Plavali jsme v Atlantiku

Už je to tak. Mysleli jsme, že tam nevlezem, ale voda byla nakonec docela osvěžující. Ne, to není eufemismus pro "studená jak psí čumák". Opravdu byla příjemná.

Adéla v Atlantiku

Do oceánu jsme se dostali na vyhlídkové plavbě repliky lodi Santa Maria, což byla jedna z lodí, se kterou doplula kolumbova výprava do Ameriky. Nikdo sice neví, jak Santa Maria vypadala (nedochovaly se ani nákresy a kupodivu ani fotografie), ale to nebránilo místním dokům vytvořit její kopii a vozit turisty na výletní plavbu.

Santa Maria de Colombo

Replika lodi z 15. století se ukázala jako více než vhodná volba pro výlet. Na takové lodi je totiž o dost víc místa než na katamaránu nebo novodobých lodích pro krátké turistické plavby. Přestože loď vypadá jako plachetnice, byla poháněna lodním šroubem. Plachty byly jen na ozdobu. Ale i tak se jednalo o stylovou vyjíždku, kde atmosféru dokreslovalo dobové oblečení posádky a lodní papoušek.

Kryštof

Dddáš si rrrum?

Nějaká lana

Jídelna s mapou

Câmara de Lobos, předměstí Funchalu, kde byla Santa Maria de Colombo vyrobena

Oblíbenou atrakcí, na kterou tady jezdí většina lodí, jsou delfíni. I my jsme jich několik viděli, ale nebylo snadné je vyfotit. S maximem 85 mm (přepočteno na kinofilm), jsme moc šancí stejně neměli.

Kousky delfínů

Delfín potopený

Dovolím si na tomto místě ještě zanadávat na jídlo. Po výletu jsme totiž zjistili, že máme hlad. Je tady sice spousta restaurací, ale těch dobrých je málo. Prvním varovným signálem většiny místních občerstvoven je obrázkové menu. Dobré restaurace ho nemívají. Dále je to obsah tohoto obrázkového menu, který je u všech těchto podniků prakticky totožný. S tímto menu koresponduje i vůně oleje, linoucí se z útrob restaurace, která naznačuje, že hlavním výrobním prostředkem je fritovací hrnec. K dokreslení situace je u téměř každé položky menu (vyjma dortů a polévek) nezbytná obloha. Samozřejmě unifikovaná. Nastrouhaná mrkev, list salátu a čtvrtka rajčete bez ochucení.

U restaurací, které od moře nedělí víc než 200 metrů, bychom čekali třeba denní nabídku ryb (v neděli dejme tomu ne). Tu nám nedali ani v jinak vynikající Armazem do Sal, ve které jsme byli v pátek. Ta má bohužel v neděli zavřeno, takže jsme museli vzít za vděk ne úplně špatnou restaurací O Calhau. Dle Tripadvisoru č. 39 z 500 ve Funchalu. Nebylo to špatné, ale do carbonara opravdu nepatří smetana ani houby. Kdyby aspoň na lístek napsali, že to je s houbami, že (když je jeden člen výpravy nejí)?! A samozřejmě nešvar restaurací, kde to moc neumí, do měkka uvařené těstoviny. K celkovém dojmu nepřidalo ani to, že v linguine byly pouze velmi jemné zelené částečky koření, prozrazující, že zde nad čerstvými bylinkami vyhrála sypká směs. Chuťově to nebylo zlé, ale vypadá to, že ve Funchalu těch dobrých restaurací nebude víc než 20.