Madeira 2016: 25 pramenů a vodopád Risco

Náš dnešní den oficiálně začal snídaní, ale ještě před ní, na dvacetimetrové cestě k hotelové restauraci, nás zastavil kozel. To tady není nic neobvyklého, krávy a kozy se tady běžně volně pasou. Tento kozel mě ale chtěl ještě před snídaní pojmout za manželku. Bylo to jako v Afghánistánu, akorát obráceně. Musel jsem ale s polichocením odmítnout a rychlým krokem zmizet.

Pak jsme se už vydali na populární levádu 25 pramenů, končící vodopádem, asi 40 minut jízdy od našeho majáku. Tato leváda je velmi populární, což znamená, že se na ní vypravuje asi tolik turistů jako na Karlštejn. My jsme zvolili o něco méně běžný výchozí bod, který nejen že zkrátí cestu o dobrých 20 minut, ale navíc vede 800 metrů dlouhým tunelem pro pěší. Osvětlení nutno míti vlastní. To zanedbal jistý portugalsko-francouzský pár, který tak musel čekat na první dobráky s baterkami, kteří je tunelem provedou. Ti dobráci jsme byli my. Kromě toho jsme potkali český pár, který měl úplně stejný plán jako my, takže jsme kus cesty šli společně. Na zpáteční cestě nám navíc poradili zkratku, díky které jsme ušetřili další minuty a navíc šli o něco méně frekventovanou cestou.

Příroda kolem levády (to uprostřed není leváda)

Příroda kolem levády (to uprostřed opět není leváda)

Zatímco samotná leváda byla levou zadní, proud vodopáduchtivých turistů znamenal neustálou nutnost se někomu vyhýbat a zároveň nespadnout z kopce nebo nezahučet do levády. Ačkoli s párem holínek by to byla docela zajímavá alternativa. Hloubka levády byla kolem 20 cm.

Leváda s cestičkou kolem (vzácný moment bez ostatních turistů)

25. pramen

Jezírko pod 25. pramenem

Vodopád Risco

Tady čelem vzad

Ještěrek je na Madeiře spousta

Občas se nechají i vyfotit

Kromě 25 pramenů (nepočítali jsme je) se poblíž nachází také vodopád Risco, stejně populární jako 25 pramenů. Na této nenáročné vycházce se také nic zvláštního nestalo. Ale to neznamená, že by byl dnešní výlet bez ranního dostaveníčka s kozlem nudný. Teprve teď jsme viděli naplno, co napáchal letošní velký požár. Celá ohořelá údolí a stráně na nás dýchaly prapodivnou romantikou a všudypřítomná vůně spáleniště dávala najevo, že letošní táborák byl přeci jen příliš monstrózní. První zelené výhonky ale ukázaly, že když v přírodě něco skončí, něco jiného vždy začíná. Alespoň do doby, než za cca 5 miliard let Slunce pohltí Zemi, pak už to bude opravdu v prdeli.